Editorial a profil číslaNevyčerpatelný zdroj inspirace – a to zatím jen kloužeme po povrchu. Co vrstvy historické paměti (skvělý text Aleše Česala v rubrice Literární život na s. 12!), lázeňství se svou performativní tělesností (esej Natálie Müller na s. 7), turismus, instagramovatelné kulisy, festivaly, ruská stopa, současné metamorfózy goethovského mýtu (třeba u Vratislava Maňáka)?
Jan M. Heller
Obecně když s něčím jdu ven, ať už je to nová písnička, nebo nová sbírka, tak se vždycky koukám na tu starší a chci, aby byla lepší. Fakt to tady nechci zaplevelit, takže kdybych neviděl nějaký posun, ať už tematický, nebo v tom psaní, tak bych to prostě nedělal. Jednou bych chtěl napsat dvouaktovku, prostě velkou divadelní hru.
V určitých ohledech kniha možná připomene kunderovská témata, samozřejmost se náhle stává nesamozřejmostí, neochvějná sebejistota se začíná bortit. Jako by Beneš svým příběhem sděloval, že na složitost života nevystačí žádný algoritmus, a je nutné říct, že tak činí velmi přesvědčivě.
A když už se nějaká tragédie stane, je tady ještě umění, aby nám pomohlo s nastalou hrůzou se vyrovnat. Tohle umí třeba režisér Quentin Tarantino. Jeho filmy Hanebný pancharti a Tenkrát v Hollywoodu považuji za zfilmované anekdoty.
Eli Beneš je zdatný literát, to je zřejmé z prvního i druhého románu. Čtenářsky atraktivnější, protože živější a zajímavější, asi zůstane jeho debut z poválečné doby. Novější román, který popisuje banální milostný trojúhelník mezi úzkostným a pasivním týpkem, depresivní a hysterickou manželkou a nijakou holkou z korporátu a jejich úzkosti, deprese a neschopnost udělat správné rozhodnutí, možná až nebezpečně připomíná to, co si nechceme připustit.
Vlastně je až s podivem, s jakým minimem kulis a postav si autorka vystačí. Až na pár drobných odboček se vše odehrává na ose rodinný dům – sportovní centrum a například o škole, tak formativním prostředí pro všechny teenagery, nepadne takřka ani slovo. Tentýž minimalismus je patrný i v osobnostním vývoji jednotlivých postav.
temná louka
její pevné a přiléhavé ubrusy
se ve mně točí
ve mně usínají
krátký hlas uprostřed cest
jelení zvěř na obloze
aniž bych tušil že mě volají
vstupuji pomalu na louku
Ano, řeč básnická i básnivá se v autorčině podání dílem šumně line jako lahodný proud poetických obrazů, dílem naprosto přirozeně vstupuje do euforické litanické polohy, odkazující stejně bytostně namátkou k Máchovi nebo rovněž k biblicky temperovaným textům, připomínajícím rozmanitá prorocká vidění a ještě proročtější zjevení.
„… prostě se máte jako čuníci v prasečáku, nevím o nikom v ulici, kdo by měl hokejovou výbavu, bicí soupravu, elektrickou kytaru, leguána, mraky kartiček hokejistů, gramofon…“
„… a to všechno jenom díky naší poctivé práci. Víš, já a tvoje matka jsme vysokoškoláci.“
Otec s matkou si předávali štafetu slov jak parta bezdomovců láhev piva u nádraží.
Antologie Jana Němce není, a navzdory titulu ani nechce být reprezentativním výborem – představuje jeden z možných průchodů nepříliš probádaným terénem (ojedinělým počinem je v tomto směru antologie české povídky 90. let, která vyšla v roce 1996 pod názvem Stopy blesku). Nelze pominout její pionýrské kvality a potenciál představit povídku mimo hranice v současnosti oblíbených tematických výborů.
Pokud si nemůžete pomoci, trestejte děti za zbytečná sprostá slova dřepy a kliky, žádejte vypípávání, tečkování a klidně i pokuty za vulgarismy v diskusích na webech nebo v projevech politiků – jen ať si smradi rozšiřují slovní zásobu a snaží se své myšlenky, pokud nějaké mají, vyjádřit košatěji! Básníky a spisovatele tím ale neobtěžujte, neberte jim nářadí, nechte je pracovat!
Všichni si o mně pořád myslí, že jsem veselý a milý člověk. Ale já jsem vlastně morous! Být pořád mezi spoustou lidí je pro mě očistec, takže když to není nezbytně nutné, nedělám to. Ale málem bych zapomněl – musím zdůraznit, že všechna „naše“ lázeňská města mají každý rok velmi vkusné zahájení lázeňské sezony.
Úkrok stranou tak v době, která upřednostňuje rychlá a snadná řešení, může mít velkou váhu. Zamyslet se nad tím, zda jsou určité normy, způsoby jednání či celospolečenské principy skutečně tak prospěšné a pravdivé, jak deklarují, je prvním krokem, který umožňuje bránit se manipulaci a brzdit devastující směřování společnosti.
Webový magazín Tvaru